PŘÍBĚH LABOKY

Každá značka má za sebou nějaký příběh a já Vám ráda povím ten můj...

V roce 2012 jsem založila značku Laboka. Jmenuje se podobně jako moje maďarská ohařka Bocca. Tenkrát jsem toužila vymyslet podnikání, které by mi dalo volnost a možnost cestování po světě a poté se na volné noze užívat více času pro budoucí rodinu. Šperky byly to poslední, co jsem chtěla dělat. Zdálo se mi, že je na trhu příliš mnoho konkurence. Ale pak jsem zjistila, že počáteční investice do tohoto druhu podnikání je opravdu minimální, pokud se rozhodnete pro bižuterii bez výroby. Současně s podnikáním jsem pracovala v reklamní agentuře. Začala jsem šperky kupovat a prodávat.  Postupem času jsem začala část šperků sama vyrábět. Místo volnosti, přišlo víc práce. 

O dva roky později jsem odešla z reklamní agentury a začala dělat marketing a PR pro jednu neziskovou organizaci. S tím přišlo i více času. Postupně se začalo čím dál tím více dařit. Není větší motivací než zákazníkovo pochválení, spokojenost a opakované nákupy. Jezdila jsem po trzích, začala dodávat do obchodů a zkušenosti z reklamní a neziskové organizace částečně aplikovala i do své značky. Začal se plnit můj sen. V nadaci jsem byla zaměstnaná na zkrácený úvazek, získala více času na podnikání, cestování a mého pejska. 

Postupně jsem se učila čím dál tím nových věcí, absolvovala grafický kurz, četla, googlila, hlásila se na různé webináře a stále se vzdělávala. K šperkům jsem po pár letech přidala i oblečení. Prakticky náhodou, přistěhovala se ke mně do bytu švadlenka. Laboka se tak stala módní značkou. Úspěch samozřejmě přinesl mnoho nových věcí a opět potřebu času se všemu věnovat. Večery a víkendy mi opět postupně zaplnila práce. Když vás něco baví a máte možnost posunout své podnikání dále, je strašně těžké říci ne a hodit si nohy na stůl. Možná, kdybych to dokázala, nebyla by Laboka tam, kde je teď. 

V roce 2020 jsem sebrala veškerou odvahu a rozhodla se už jen podnikat. V neziskové organizaci jsem se denně po dobu sedmi let vídala s mnoha smutnými příběhy. Ač to byla úžasná práce, která mě neskutečně bavila, po psychické stránce velmi náročná. Najednou jsem znala více nemocných lidí než těch zdravích. Smutné příběhy zoufalých rodičů, které se vší silou dělali co mohli pro své nemocné děti. Byl čas jít dál. Rozhodla jsem se osamostatnit a zkusit jen podnikat. 

Najednou přišel Covid. Nikdo nevěděl co bude. Zavřely se obchody, z kterých jsem měla velkou část příjmu, zrušily trhy, zavřely hranice. A tak jsme s přítelem využili chvilku a rozhodli se zkusit miminko. Ve svých 36 letech člověk prakticky nemusel na nic čekat. Doteď nechápu, že jsme měli takové štěstí a já doslova za týden otěhotněla. Ještě ten rok druhý den po Vánocích jsme jeli do porodnice. 

Mezitím se najednou neskutečně otevřel internetový svět pro prodej. Do té doby jsem se na prodej v rámci e-shopu nesoustředila, neměla nastavené online reklamy, nebylo to zkrátka potřeba. Těhotná jsem se začala postupně vše učit. Zkoušela investovat různé částky, dívala se na různá videa, školení, zkrátka se opět učila další nové věci. A ono to vyšlo! Myslím, že je to hlavně celé o tom nebát se riskovat a investovat peníze. Pamatuji si, kdy jsem šla poprvé s velkou krosnou odnést objednávky na poštu. Byl to zázrak. Navíc jsem díky tomu mohla zaměstnat svou maminku, která přišla díky Covidu o práci. Je skvělou průvodkyní po Praze, celé České republice i po světě. A tak mi moji milí zákazníci a zákaznice dali opět možnost udržet si finanční nezávislost a prohloubit si krásný vztah s mojí maminkou. 

Dnes v říjnu 2021, kdy píšu tento článek má náš syn 10 měsíců. Laboka nám stále jede. U práce a hlídání se střídáme s mou maminkou. Šperky vyrábíme společně podle druhu a náročnosti, objednávky balíme v Mníšku pod Brdy, oblečení šije jedna milá paní švadlenka z Liteně. Nám třem dáváte práci, možnost žít a radovat se z toho, že můžeme dělat, co nás baví. 

Jsme neskutečně vděčni za každou vaši objednávku a věřte, že se snažíme dělat cokoliv, aby naši zákazníci byli spokojeni. 

Markéta

 

 IMG_2321