Indonésie - Samosir ostrov a jezero Toba

Jestli se někdy budu vdávat, tak chci jet na líbánky rozhodně sem! Ostrov Samosir leží uprostřed největšího sopečného kráterového jezera na světě. Už jen ty panoramata cestou na lodi! Nádhera. Když jsem na ostrov dorazila, vítali mě všichni slovy "welcome home" a vzápětí následovala otázka, kolik let tu zůstanu. Přátelské přijetí od Bataků zde žijících, kteří ještě do počátku 19. století praktikovali rituální kanibalismus, zahřálo u srdce. Dříve, když se někdo z obyvatel kmene provinil proti adatu – místnímu zvykovému právu, bylo svoláno veřejné shromáždění. Pokud byl dotyčný uznán vinným, byla mu setnuta hlava. Kmenový náčelník snědl syrové srdce a játra a zbytek shromáždění musel okusit jeho krev. Tělo bylo rozsekáno a povařeno společně s masem jeho psů. Zbytky těla byly vhozeny do jezera k uspokojení duchů. Tři dny od popravy nesměl do jezera nikdo vstoupit ani v něm rybařit či prát prádlo. Síla, že? 

Opět jsem zde byla pro místní atrakce, sama žena na cestách a ještě k tomu blondýna. A tak jsme praktikovali místo kanibalismu selfíčka. 

DSC_0096_2

DSC_0099_2

DSC_0161

Ubytování jsem si našla přes Booking, chtěla jsem něco příjemného, kde budu relaxovat a užívat si zaslouženého klidu. Zvýšila jsem si o trochu rozpočet na ubytování, rozuměj 400 korun na noc a dopřála si krásnou chatičku s výhledem na jezero Toba přímo z postele. Ubytování se jmenovalo Mas cottages a vřele ho všem doporučuji. A ano ne jen sobě, ale i jim jsem slíbila, že až se vdám, na líbánky přijedu sem! Usínání a snídaně doprovázeli, jak by řekly v Lonely planet dech beroucí výhledy.

DSC_0001_2

DSC_0106_2

Jakoby se zde zastavil čas, ráno nebo večer jsem vytáhla obruč, kroužila sama nebo se ke mně přidali místní. Večer je tu chladněji, takže si tu můžete zasportovat a neodpadnete hned za chvíli kvůli šílenému vedru.

Přes den jsem jezdila na motorce, prozkoumávala okolí a obdivovala místní architekturu. Pro zdejší stavby jsou typické špičaté a prohnuté střechy, významně převyšující štít. Tak vzniká po obou stranách domu suchý, před deštěm chráněný prostor, kde se dá sušit úroda nebo konat nejrůznější domácí práce. U většiny domů najdete také rodinný hřbitov, hroby kopírují podobu domů, v které rodina žije. Batakové, místní obyvatelé jsou převážně křesťani a tak navíc domy doplňují v okolí krásné kostely.

P4039781

P4039783

P4039785

P4039787

P4039788

P4039791

P4039795

P4039796

P4039814

Jednou jsi mě stopnul místní asi dvanáctiletý kluk, neuměl moc anglicky, ale ukazoval, že potřebuje dovézt tím směrem, kam jedu. A tak jsme jeli. No za nějakou dobu se ukázalo, že chlapec chtěl jen využít šance a sáhnout si na blondýnu. Takže jsem ho po 12 kilometrech vysadila ve vesnici a nechala ho tam. Brečel, ať ho dovezu zpátky, že musí za rodinou. Nechala jsem ho vytrestat, tak jako mě si mohl stopnout i někoho jiného.

P4039811

P4039830

P4039813

Na ostrově jsem strávila krásné čtyři dny. Ač bylo místo krásné, začala jsem se trochu nudit. Nastal čas opustit Sumatru a pokračovat směr Lombok. Jak cestou na ostrov do přístavu Parat, tak i zpět jsem využila opět share taxi za pár korun. A protože jsem se už dříve zařekla, že v Medanu nestrávím ani minutu, vyrazila jsem ráno rovnou na letiště. Ten den jsem vystřídala všechny možné prostředky – motorku, loď, auto, letadlo a auto než jsem dorazila na Lombok, cesta byla neskutečně dlouhá. Vyrazila jsem v šest ráno a na hotel v Lomboku dorazila po půlnoci. A málem jsem nestihla letadlo, k mému štěstí jsou indonésani blázniví řidič a tak jsme ho stihli. Jen zbytu posádky divoká jízda nedělala dobře, já už za ta léta jsem na to zvyklá a vím, že s tím stejně nic neudělám. Vždycky si vzpomenu na indické pořekadlo, je horší mít rozbitý klakson než brzdy.

 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.