ISLAND 2018 - itinerář 12 dní

Tak jsme se konečně po několika letech vypravili v květnu na Island. Mimo turistickou sezónu. Byl to neskutečný zážitek, měli jsme pocit, že zemí, kterou projíždíme právě objevujeme... Island jsme ihned zařadili na jedno z nejlepších míst, které jsme doposud navštívili..

 

1. den

Do Keflavíku jsme přiletěli v ranních hodinách a z letiště zamířili do místní půjčovny aut. Vybrali jsme si Lotus a nemůžeme si ho vynachválit. První auto, které nám chtěli půjčit nemělo funkční 12V zásuvku, což je velmi důležitá věc, když po cestě potřebujete dobíjet telefony kvůli navigaci apod. No a protože to stejné neměli, půjčili nám lepší a pohodlnější. Měli jsme štěstí. I tak se vším všudy s povinným pojištěním a doplněním druhé řídící osoby nás vyšlo na cca 26 000 Kč. Hned na začátku nás varovali (mě trochu vyděsili), že v budoucích dnech neustane silný vítr a je třeba, abychom si dávali pozor při otevírání dveří, aby se větrem nezničily.. No, měli pravdu, je to fakt síla otevírat dveře při silném větru. Řešili jsme to pak každý den.

Naše první cesta směřovala do islandské vesničky Garður. Krásné malebné místo, které určitě doporučujeme.

DSC_2094

Následovala krátká zastávka v Reykjavíků, nákup v nejlevnějším supermarketu Bónus a první ochutnávka vyhlášených islandských párků v rohlíku za 80 Kč. 

Pak jsme se vypravili do Geysir v oblasti Haukaduar 80 km od Reykjavíku. Na místě najdete několik "jezírek". My jsme vyrazili hned k tomu největšímu a ten to samozřejmě nebyl. Takže ten pravý poznáte podle větší skupinky lidí. Jeho frekvence se pohybovala mezi pěti až deseti minutami.

P5160655

Asi 15 km od Geysiru najdete vodopád Gulfoss, jehož voda stéká kaskádovitě ve dvou fázích a ústí do 2,5 km dlouhého kaňonu. A když vám zasvítí sluníčko, věřte, že uvidíte nádhernou duhu. :)

DSC_2170

Ubytování jsme našli asi 30 km od vodopádu. Krásné chatičky ve Flúðir (za 2 300 Kč) s neuvěřitelně milým pejskem. Když jsme do místa přijížděli, kilometr před dojezdem nás začal pronásledovat naše auto. A už s námi zůstal skoro do rána. Jeho chuť neustále aportovat klacek neopadla. Stal v dešti za skleněnými dveřmi a čekal až se slitujeme a hodíme mu klacek. Asi po stopadesáté :)). Což jsme několikrát udělali a pak jsme raději zatáhli závěsy v naději, že odejde. No asi někdy odešel, ale ještě dlouho čekal...

DSC_2189

2. den

Jako první nás čekalKerið kráter, který jsme si užili velmi rychle, hodně nám pršelo. Ale i tak to stálo za to.

P5170682

Pak jsme se autem přesunuli do městečka Hveragerði, které je umístěné asi 40 km od Reykjavíku.  A vypravili jsme se do "Údolí kouře" islandsky zvané Reykjadalur. Krásná procházka údolím, která je dlouhá cca 3 km nás zavedla k horké řece. Cestu k cíli nám zpestřovali různé termální prameny, pobublávající bahenní sopky a výhledy na divokou islandskou krajinu. My jsme se tam bohužel nevykoupali, po cestě zesílil již tak silný vítr a začalo hodně pršet. Vyměkli jsme, protože kabinky nebyli kryté a měli bychom mokré opravdu vše. I když to tak stejně dopadlo, než jsme došli zpátky k autu :))

P5170714

DSC_2237

P5170715

Ubytování jsme našli u velmi milé paní, která nám vysušila mokré bundy v sušičce a zachránila tak naše vybavení na další den. 

 

3.den

Dopoledne jsme navštívili vodopád Seljalandsfoss, který můžete obejít kolem dokola a dívat se skrze něj na islandskou krajinu. První a poslední parkovné, které jsme na Islandu platili bylo zde ve výši 140 Kč.

DSC_2279

Když půjdete po stezce dále, najdete vodopádů více, ale ještě je tam jeden na konci, ukrytý ve skále - Gljúfrafoss.

Kousek od vodopádu jsme neodolali a ochutnali vyhlášenou jehněčí polévku za 260,-. A byla fakt výborná, kdyby nestála tolik, dávám si ji snad každý den!

Z vodopádu jsem se jeli vykoupat do bazénu ukrytého v horách Seljavallalaug. Krásná procházka údolím, kde musíte přebrodit řeku, ale dá se to suchou nohou, nebojte. Voda byla teplá, ale i špinavá, takže já osobně jsem tam moc dlouho nevydržela. Jo a doporučuji se večer neopít a nezapomenout si vyprat ty plavky!

P5180753

Co nás, hlavně mého kamaráda mrzí je, že jsme se nevydali do Þórsmörk, časově jsme nestíhali a byla by to pro nás zajížďka. Po zbytek cesty na Islandu nám skoro každý řekl, že to bylo jedno z jeho nej míst. Navíc jsme všude potkávali samé znamení, které nám připomínalo toto nenavštívené místo a to nejsme ten typ lidí, kteří si toho všímají :-))

Naše cesta pokračovala dál k vodopádu Skógafoss, u kterého můžete vystoupat po 440 schodech na vyhlídku. Po cestě jsme pozorovali hejna ptáků, která hnízdí ve skalách. Všeobecně pozorování ptáků je na Islandu opravdu nevyhnutelné. I když na to přímo nejste. O pár dnů později jsme zjistili, že ze Skógafossu vede 26 km trek přímo do Þórsmörk. Kdybychom to věděli, možná (opravdu možná) bychom se tam vydali :))

P5180768

P5180765

P5180766

Další zastávkou bylo havarované letadlo Douglas DC-3 Dakota. Ve špatných povětrnostních podmínkách a mlze piloti nenašli letiště v Keflavíku, zmatení přeletěli 100 km na jih a ve stresu přepnuli přívod paliva na záložní prázdnou nádrž. Nezbylo jim nic jiného, než s letadlem nouzově přistát na černou pláž Sólheimasandur. Všichni to přežili a letadlo tu už zůstalo. Na úvodní tabuli nás na parkovišti varovali, že cesta je dlouhá a bude trvat 3-4 hodiny. Moc se nám to nezdálo. Svižným krokem jsme se vydali za letadlem a cesta nám trvala 40 minut.

DSC_2420

Od letadla jsme se ještě došli k moři a užívali si rozbouřené moře. Se vším všudy jsem byli zpět za dvě a půl hodinky. 

P5180785

Večer jsme se ubytovali v příjemném hostelu ve Víku

 

4. den

Od rána nám pršelo a tak jsme čekali v hostelu, dokud nás nevyhodí, takže do půl dvanácté... Od dvanácti otevíral Vínbudin, což je místo, kde si můžete koupit alkohol. Vybrali jsme dobré italské víno v krabici (3 litry za 1 100,-) a koupila poprvé islandské pivo Viking (0,5l plechovka 80 Kč).

Poté jsme vyrazili o pár km zpět po naší trase na poloostrov Dyrhólaey. Přírodní rezervace s útesy, plážemi s černým lávovým pískem. Ptáci na místě samozřejmě nemohli chybět. A konečně jsme tu viděli našeho prvního (a posledního) papuchálka! Z vyhlídky jsme viděli nejjižnější islandský výběžek, úzkou skalní stěnu s monumentální bránou, která je občas nazývána jako „brána Islandu“.

DSC_2470

P5190808

P5190805

Z poloostrova jsme přejeli k Black sand beach a dali si islandskou kávu v místní restauraci a zákusek. Jeden byl lepší než druhý! Na pláži najdete krásnou skálu Reynisfjara, neskutečně fotogenické místo!

DSC_2543

P5190847

Další zastávkou byl Fjaðrárgljúfur. Na místě byl u cesty zákaz v pokračování stezky, nedalo nám to a kousek jsme popošli, protože před námi byli také lidé. No... Ušli jsme asi jeden kilometr a na to nejhezčí místo jsme se nedostali. Byla tam cedule se zákazem vstupu pod hrozbou až dvou let vězení. Zákaz vstupu byl kvůli většímu přílivu turistů v poslední době s cílem uchránit nádhernou krajinu. 

Vydali jsme se dál směr jezero Jökulsárlón, na jehož hladině plují zářivě modré ledovcové kry. Je umístěno mezi mořem a ledovcem Breiðamerkurjökull. Z něho se odtrhávají ledové kry, sesunují se na vodní hladinu jezera a směřují k moři. Zastavili jsme těsně před mostem a kochali se u zapadajícího slunce a pozorovali naše první tuleně v divoké přírodě.

DSC_2567

Na druhý den jsme měli zamluvený výlet na obojživelné lodi, ploucí po jezeru za 1 000 Kč. Kde mají mimo tuleňů atrakci, že můžete ochutnat 1 000 let starý led.

DSC_2574

Ubytování jsme našli na farmě s koňmi vzdálené 20 km. Tady jsme zažili dlouhou noc, v naději a neinformovaní, jsme čekali na polární záři a hlavně na tmu, která opravdu za celý pobyt nepřišla. Polární záři s tmou jsme minuli, byla jen do dubna :) Je to divný pocit, když je celou noc světlo.. Ze začátku dobrý, ale pak už nám to přišlo trochu na palici.

 

5.den

V 10:40 naplánovaný výlet na jezeře nám zrušili kvůli silnému větru a že opravdu silný byl! Prošli jsme se alespoň kolem jezera a vyfotily se s kouskem ledu na památku. Cestou zpátky k autu nás zastihly kroupy, ani běžet jsme v tom větru moc nedokázali, jak to s námi házelo. Odtamtud jsem poprvé řídila a uvědomila si, že držet oběma rukama volant se na Islandu prostě musí. Vítr silně narážel do našeho auta a když jsme projížděli kolem pláže s černým pískem, slyšeli jsme nárazy malých kamínků po celém autě. Pak se počasí zase umoudřilo a my si užívali nádherná panoramata. 

DSC_2547

DSC_2549

Dojeli jsme k druhému jezeru Hoffellsjökull také u ledovce. Cestou jsme poprvé a naposled brodili řeku, teda takový potůček, ale řídila jsem já a byl to pro mě neskutečný zážitek. Myslím, že většinu cesty jsme k němu sice jeli asi po cestě, ale rozhodně to tak nevypadalo :)

P5200878

Poté jsme se zastavili u Hoffell hot tubs, kde jsme se chtěli vykoupat. Čekali jsme hezčí panoramata a zas tak příjemné počasí nebylo. Rozhodli jsme se ušetřit 200 Kč za vstup a jet zase o kousek dál, do vesničky Seyðisfjörður. Vybrali jsme k ní cestu přes Djúpivogur. Byl to asi nejkrásnější úsek po silnici, který jsme viděli, rozhodně ji doporučujeme! Neskutečná panoramata, tohle je opravdu must see! 

Jakmile jsme se dostali z prašné cesty, umyli jsme naše auto, no čisté bylo jen na chvíli. Ale zaujalo mě, jakým stylem zde myjí auta od zaprášených cest, představte si hadici, která je přidělaná ke koštěti a mezi štětinami tryská voda. Rychlé, efektivní a zdarma!

Večer jsme dojeli do vesničky Seyðisfjörður, která je sama o sobě velmi krásná. Lemují ji hory a najdete v ní krásný přístav s lodičkami. Zajít si můžete do místní hospůdky a ke kostelu, ke kterému vede krásný barevný chodník. Navíc ve vesničce žije mnoho umělců, najdete tu krásné obchůdky, galerie a street art.

DSC_2713

DSC_2716

P5200904

Ubytovali jsme se v Post hotelu, kde jeden Švéd sledoval poslední zápas Mistrovství světa v hokeji 2018. A my byli u toho, když Švédsko vyhrálo. Nabídli jsme mu panáka slivovice, ale s poděkováním odmítl, že nepije.. No nevypadal na to.. 

 

6.den

Ve vesničce jsme si udělali ještě krátký výstup na kopec k uměleckému dílu Tvisöngur, no asi to nemusíte vidět, když nestíháte :)) Za zmínku stojí návštěva místního hřbitova, jestli by mi dali vybrat, kde bych chtěla být pohřbena, tak tohle je jedno z těch míst, o kterém bych přemýšlela. Pak jsme se zastavili u jezera Lagarfljót u lesa Hallormsstaður a podívali se na pravý islandský les. 

DSC_2731

Asi 10 km jízdy autem odtamtud dorazíte k druhému nejvyššímu vodopádu Hengifoss (126 m), ale podle všeho a hlavně Googlu mají těch nejvyšších druhých vodopádů více. Tak nevíme. Ale vede k němu krásná tří kilometrová procházka do kopce. Podél které uvidíte ještě vodopád Litlanesfoss. Hengifoss uvidíte spíše z dálky, pokud se k němu rozhodnete dostat blíže, musíte přebrodit řeku, ale i tak ho uvidíte se k němu blízko úplně nedostanete, no možná ti nejodvážnější dojdou blíž...

DSC_2757

K dalšímu místu jsme se rozhodli jet podél pobřeží a užili si nádherný výhled na Hlíðarvegur a to opravdu stálo za to!

P5210907

O pět minut později se naše cesta dramaticky změnila, na sněhem pokryté hoře Heiðarhnjúkur se před námi objevila silnice zapadaná sněhem. Zastavily nás dvě Angličanky, s upozorněním, že sníh je opravdu hluboký a nedá se jím projet. No Lukáš se rozhodoval asi tak dvacet sekund, než řekl "to projedu"! Já se smrtí v očích jsem se chytla madla u dveří auta a snažila se zachovat paniku :) Naše auto klouzalo sem a tam, bála jsem se, že spadneme ze srázu. Ale Lukáš to snadno a s klidem celé proklouzal. Uff, pak mi všichni řekli, že jsme přece nemohli spadnout, že by nás ten sníh podržel, větší riziko bylo, že zapadneme. Ale.. Ty holky jsme tam přece nemohli nechat, takže si to Lukáš dal ještě znovu a tentokrát s autem, které mělo hodně špatné pneumatiky a klouzalo, jak blázen. No několikrát jsme odkopávali sníh a tlačili jejich auto, aby se to rozjelo. Naštěstí to byl jen krátký úsek a pak už cesta pokračovala bez problémů. 

K večeru jsem dorazili do vesničky Raufarhöfn, která vypadala jak z románu Stephena Kinga. Nikde nikdo, i ubytování v Sólsetur guesthouse na nás působilo trošku strašidelně a naše vymyšlené historky na toto téma nebrali konce. 

 

7.den

Ráno jsme se vypravili na The Arctic Henge, což je nově postavený monument islandských vyznavačů Ásatrú (germánského novopohanství). Podobně jako Stonehenge v Anglii má i Arctic Henge podobu obrovských slunečních hodin, kdy má za úkol zachytávat sluneční paprsky a světlo ve spojnicích mezi vstupními body a vrhat stíny na přesná místa. No asi by bylo hezčí si ho užít při západu slunce, ale to už jsme včera večer nezvládli. 

P5220911

Pak jsme pokračovali do Ásbyrgi kaňonu dlouhého 3,5 kilometru, který je v nejširším místě široký až jeden kilometr. Na jeho konci se dostanete pod téměř 100 metrovou skalní stěnu porostlou lišejníky. U kterého najdete jezírko a březový a borovicový les, což je na Islandu opravdovou vzácností. U jezírka jsme měli pocit, jakoby se zastavil čas. Najednou nefoukalo a byl všude klid. Nádhera!

DSC_2782

Další plánovanou zastávkou byl nejmohutnější vodopád na Islandu - Dettisfoss. Silnice byla bohužel uzavřená a i když jsme se k němu snažili dostat jinou cestou, nepodařilo se nám to. 

Již několik dní jsme řešili, jestli zajedeme do Húsavíku a podnikneme výlet na lodi za pozorováním velryb. I když jsme nechtěli, nedalo nám to a zastavili jsme se v místní kanceláři, zjistit více informací. Nabídli nám dokonce 20% slevu. Nevím, jestli je možné získat slevu v průběhu dne, na místě jsme byli okolo čtvrté odpoledne. I tak by vyšel tříhodinový výlet na 1 600 Kč. Cena byla příjemnější než jsme čekali, ale nedali jsme to a jeli se ubytovat do Guesthouse Stöng and Cottages poblíž jezera Mývatn. A udělali jsme dobře! Až na ten vítr jsme měli nádherný výhled na rozlehlou krajinu. A u recepce měli dvě kádě, do kterých proudily horké prameny. A opět s úžasným výhledem na sopku v dálce. To byl krásný večer!

DSC_2797

 

8. den

Dnešní den byl hodně nabitý, ráno jsme na devátou vyrazili k sopečnému kráteru Hverfjall, který svým tvarem dominuje krajině kolem jezera Mývatn. Má typický kruhový tvar a vypíná se do výšky 463 metrů nad mořem. Samotný kráter měří na šířku přibližně 1 km a jeho svahy jsou pokryté černou sutí a kameny. Cestou nahoru a okolo něj jsme bojovali se silným větrem a nepřestávali se smát. Výhledy z něj byly naprosto úchvatné!

DSC_2802

DSC_2804

P5230936

P5230950

Naše další cesta vedla do jeskyně Grjótagjá, která je z části vyplněná termální vodou. Dříve se v ní šlo koupat, nyní je dobrá na fotky :)) S koupáním jsme počkali do Mývatn Nature Bath, ten často doporučují baťůžkáři jako náhradní variantu místo Blue lagoon. Sice to bylo o dost menší, ale opět nádherné výhledy a málo lidí. Měli štěstí a dostali slevu, lístek stál 900 Kč, protože v ten den nebyla voda, tak teplá. My jsem si hned ze začátku našli místo, odkud proudila teplá voda a už jsme ho neopustili. 

P5230954

V okolí jsme měli možnost ještě dojít na vyhlídku na lávové pole, ale protože už jsme ho viděli cestou, vydali jsme se rovnou na vyhlídku Eldhraun. Měl to být výhled na lávové pole porostlé mechem. No... Nevím, kde se stala chyba, ale žádné jsme neviděli :)

Poslední zastávkou před městem Akureyri byl vodopád Goðafoss, přezdíván vodopádem bohů. Patří k těm nejkrásnějším na Islandu, je vysoký 12 metrů a má tvar podkovy široké 30 metrů.

P5230986

V Akureyri jsme měli dopředu zamluvené ubytování přes airbnb se saunou a v Hygge stylu. Doporučujeme! Je tam k dispozici i soukromá sauna!

 

9.den

Město jsme si neprošli a ráno hned vyrazili dále. Po cestě jsme obdivovali několik semaforů, které měli místo červeného kulatého světla srdíčka.

P5240993

Odtud naše cesta pokračovala do Hvítserkur, na pobřeží, kde najdete 15 metrů vysokou skálu. V Lonely planet jí uváděli jako jednu z nejfotogeničtějších skal na Islandu. Fotografů tu bylo opravdu hodně. Ale pro nás byli asi největším zážitkem tuleni, kteří se proháněli v moři podél pobřeží.

DSC_2955

Dokonce jsme tu objevili na pláži jedno malé tuleňátko, bohužel bez maminky, ta čekala v moři. Nemohla za ním, bála se turistů, kteří se zde procházeli. Snad to dopadlo dobře, tři asiatky, které jsme potkali, nám říkaly, že volali záchranáře, s obavou, že si maminka pro něj nepřijde. Na parkovišti jsme si před odjezdem uvařili oběd na vařiči a vyrazili zase o kus dál. 

DSC_2950

Večer jsme se ubytovali v Malarhourn guesthouse. Paní majitelka nemluvila anglicky, i přes jazykovou bariéru se nad námi slitovala a poskytla nám lepší apartmán, kde byla navíc kuchyňka. Měli jsme obrovskou radost a já ještě větší, když jsem si v knize hostů přečetla, že lze vidět od jídelního stolu velryby a delfíny. Od té doby jsem hypnotizovala moře. Co myslíte? Viděla jsem je? Ne! Ale určitě je další hosté uvidí! Kousek od ubytování jsou hned u pláže umístěné tři kádě s horkými prameny. Skvělé a romantické místo odkud můžete pozorovat ptáky létající nad moře a asi 3 metry nad vaší hlavou. 

 

10. den

Ráno jsme si dali kafe na pláži v naději, že uvidíme tedy ty velryby a delfíny, ale jediné, co jsme objevili byla sušárna ryb a hejna ptáků. I to stála za to!

DSC_2992

Cestou k hoře Kirkjufell jsme v okolí Snæfellsnesvegur zastavili u ohrady s koňma užívali si jejich přítomnost. Jakmile jsme se přiblížili k ohradě, koně se za námi rozeběhli, těšili se, že je někdo pohladí. Asi se dost nudí :))

DSC_3009

Horu Kirkjufell jsem viděli jen z auta, strašně pršelo a nám ani nezbývalo moc času na zastávku. Po cestě jsme se zastavili v rybářském městečku Stykkishólmur, vylezli na místní horu a kochali se výhledem na malé ostrůvky.

P5251044

P5251043

V přístavu jsem navštívili poprvé a naposled rybí restauraci. Byla to neskutečná dobrota, která nám pěkně provětrala peněženky :)

Noc jsme strávili v příjemném Öxl Guesthouse, kde jsme se seznámili s anglickým párem. Nadšení nám ukazovali jejich výlet k vodopádu Glymur, který byl do roku 2011 se svými 198 metry nejvyšším vodopádem na Islandu. K vodopádu ležícím v krátkém hlubokém kaňonu se dostanete tak, že musíte na dvou místech brodit řeku. Na což jsme se my ženy těšily samozřejmě víc než kluci :) Podle videa z dronu, které nám ukazovali bylo brodění přes řeku hodně dobrodružné. Abyste udrželi své tělo na vodou, pomáhá vám železné lano a od poloviny řeky přecházíte po kmenu stromu. Takže jsme na další den přehodnotili plány a rozhodli se k vodopádu vydat.

 

11.den

Od rána jsme měli vyloženě nádherné počasí, foukalo, pršelo a my pečlivě balili věci do igelitů, abychom se vyvarovali škod při pádu do řeky, až ji budeme brodit... Než jsme došli k řece, brodili jsme za deště menší rozvodněné říčky. U řeky jsme zjistili, že je hodně rozvodněná a přejít snadno nelze. Naštěstí se nikdo z nás nehecoval a rozhodli jsme se projít jen podél ní. Vylezli jsme na kopec a pozorovali mohutný vodopád z dálky.

P5261082

P5261075

Cestou nazpátek jsme se rozhodli prozkoumat opuštěný dům u stezky. Nacházela se v něm místnost, která byla polepená fotkami květin a mezi nimi jedna s nápisem "stop putting pictures please". Působilo to trochu strašidelně, ale zážitek neskutečný. Tento trek stál určitě za to! Už jen ta cesta k němu tím autem, je nádherná podívaná! 

33786388_10211622561062736_6184528004572512256_n

V odpoledních hodinách jsme dorazili do Reykjavíku, ubytovali se ve Valhalla Apartments. Bylo to kousek do centra a tak jsme se vydali utratit nechutnou sumu peněz za místní suvenýry. Já si koupila dřevěnou sošku, útěrku s papuchálkem, hrníček a magnetky. Jo a ještě jsme si koupili lávovou sůl, ale tu doporučuji koupit v Bónusu, kde je o dost levnější. Po nákupech jsme se zastavili v místní hospůdce Svarta Kaffið na pár piv a ochutnávku islandskou kořalku Brennivín. Vyrábí se z brambor, obilí a je ochucená kmínem. A skvěle doplňuje místní pochoutku Hákarl. Jde o maso žraloka grónského, které je však bez úpravy nepoživatelné a jedovaté. Islanďané jej proto ukládají na několik měsíců do země, kde maso začne nahnívat. Poté jej nařežou na velké kusy, pověsí a nechají sušit. Po vysušení se Hákarl krájí na malé kostičky. I to jsme ochutnali. Já to jediná nedokázala pozřít, ostatní statečně polkli a Honzovi to dokonce i chutnalo a o sušených rybách ani nemluvě :)

 

12. den

Ráno jsme vyrazili na letiště vrátit auto, očekávali jsem důkladnou prohlídku, která se nekonala. Slečna z půjčovny auto obešla během několika sekund, poděkovala a odjela s ním pryč. Paráda. A pak už nás čekala jen cesta na letiště. Téměř plné bomby do vařičů jsme položili vedle koše pro další turisty a stoupli si do fronty k odbavení batohů. Strávili jsme v ní skoro hodinu, mezitím jsem odběhla do fronty pro vrácení taxy za utracené suvenýry. Což je mimochodem dobrý tip, když v jednom nákupu pořídíte suvenýry v hodnotě vyšší než je 1 200 Kč, vrátí Vám 15 % zpátky na účet. Ale pozor, musí to být v jednom obchodě a na jedné účtence, nelze je sčítat! 

Jakmile jsme se dostali na řadu, paní nám u přepážky řekla, že musíme mít batohy obalené fólii, aby nekoukali nikde žádné šňůrky. Málem nám kvůli tomu uletělo letadlo. Na letišti jsme v rychlosti nenašli balící službu, naštěstí nám jeden pán poradil tajnou skrýš ve skříňce, kde byla umístěná fólie. No moc jsme to nepochopili, protože ostatní cestující s batohy prošli, asi je odbavovala vedlejší přepážka..

 

A to je vše! Island opravdu stojí za to, jestli váháte, tak na nic nečekejte a jeďte. My jsme tam rozhodně nebyli naposled! 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.