Indonésie - Bukit Lawang a národní park Gunung Leuser, proč si ho nenechat ujít

V Asii jsem strávila více než rok. Navštívila jsem Vietnam, Kambodžu, Thajsko, Srí lanku, Filipíny, Malajsii, Indonésii… Ale kdybych si měla vybrat, rozhodně bude u mě na prvním místě stále Indonésie.

Je to místo, kde jsem strávila 3 měsíce a stále je ještě co objevovat. Věřte, že jedna návštěva této země nestačí. Pořád je co vidět. V následujících článcích se budu věnovat postupně místům, které byste si v Indonésii neměli nechat ujít.  

Prvním je úžasná vesnička Bukit Lawang, která je jednou ze vstupních bran do národního parku Gunung Leuser.

P3319693

Vzpomínám, jak jsem čekala na letišti v Jakartě na letadlo do Medanu a hledala nějakého turistu. Marně, do letadla jsem nastoupila jako jediná. Protože jsem začínala cestovat sama, netroufala jsem si na místní hromadnou dopravu. Našla jsem si share transport, které jezdí po Sumatře. Zhruba 8 hodin jízdy vyjde na necelých 250 korun. Záměrně neuvádím kilometry, protože záleží, po jaké silnici jedete anebo zda budete stát v zácpě. Sto kilometrů můžete jet dvě hodiny nebo právě osm. A tak to bylo i v tomto případě. Celých sto dvacet kilometrů jsme vyšvihli z letiště do Bukit Lawang za osm hodin. Čtyři hodiny jsme stáli zácpu skrz Medan, největším městem Sumatry. Share transport jsem sdílela s pětačtyřicetiletou Taiwankou. Náš řidič byl neuvěřitelně milý, v tu chvíli jsem ještě nevěděla, že spolu strávíme skoro celý týden na Sumatře a staneme se přáteli na Facebooku. Ale o tom později.

Po cestě jsem si slíbila, že udělám vše pro to, abych nemusela strávit v Medanu ani minutu. Neuvěřitelné zácpy, hodně lidí, hustota zalidnění je zde osm tisíc lidí na jeden kilometr, to je skoro třikrát více než v Praze. Počasí nám nepřálo, doprovázel nás silný déšť a doslova jsme brodili vodou.

O tom, že uvidím volně žijící orangutány v deštném pralesu jsem snila pět let. Na místě jsem si domluvila výlet, z mého původního plánu přespat jeden den v džungli sešlo, protože na místě nebyli žádní turisti a jediný kdo mohl se mnou podniknout výlet, byla právě má spolujezdkyně a ta neměla odvahu na dvoudenní trek.

P3319640

Druhý den jsme vyrazili do džungle, doprovázeli nás dva muži, součástí jejich výbavy byly nože, aby nás dokázali v případě napadení místní zvěří uchránit. První byl průvodce a druhý se průvodcování teprve učil.  Nejvíce se tu místní muži živí buď průvodcování v džungli nebo sběrem kamenů. Jako průvodce si vyděláte více, ale trvá 4 roky než vám dovolí provádět lidi. Do té doby chodíte jako doprovod průvodce po džungli a učíte se. Sběr kamenů oproti tomu je těžká práce. Muži je sbírají z místní řeky, rozdělují stejné velikosti a pak je prodávají. Za metr čtvereční, který nasbírají, dostanou jestli si to dobře pamatuji asi sto korun. Mimochodem v této řece místní perou i prádlo a myjí se. 

DSC_9954

Trek džunglí byl extrémně namáhavý, po cestě jsem několikrát děkovala, že se můj dvoudenní trek nemohl zrealizovat. Prudké stoupání, klesání, překračování obrovských kořenů, strach z nebezpečných mravenců a pijavic. Jediná jsem je neměla.

DSC_9974

P3319668

Orangutánů jsme viděli pár, ale stálo to za to. Nejděsivější historky zde kolují o orangutánce Mině. Ta je postrach všech. A kdo byl na tomto místě si její jméno bude pamatovat navždy. Naštěstí jsme ji nepotkali. Mimochodem v tomto deštném pralesu se ukrývají čtyři ze světově nejohroženějších druhů zvířat – sumaterští tygři, dvourozí nosorožci, sumaterští sloni a už zmínění orangutáni. A právě tygr a had jsou největším predátorem orangutánů. Naštěstí jsme je taky nepotkali.

P3319653

P3319657

P3319663

A co se dělo, když jsme nenarazili na orangutána? Můj guide se vyšvihl. Během celodenního balení jointů, mi upletl čelenku, udělal ze mě tygra, vyřezal mi z kamene přívěšek z orangutana a připravil skvělý oběd. A ještě jsme se uprostřed pralesa vykoupali v místní průzračné řece.

DSC_0006

DSC_9997

DSC_9998

Večer jsme se rozloučili s Taiwankou, která bydlela v luxusnějším hotelu a já se přesunula do mého skromného obydlí. Usadila se na místní terase a užívala si pohled na špinavou řeku. Společnost mi dělalo místní pivo Bintang a mé oblíbené jídlo Gado gado (dušená zelenina s arašídovou omáčkou).

P3319695

Později mi společnost dělal i náš guide, kterého jsem se nakonec zbavila tak, že jsem napsala kámošce, aby si se mnou dala skype a já se na ní mohla vymluvit.

Už večer jsem se dívala na počasí a mělo celý den pršet, nedokážu si představit, jak bychom chodili v silném dešti pralesem. Ještě že ten dvoudenní trek nevyšel! Rozhodla jsem se toto krásné místo opustit a slíbila si, že se sem ještě jednou vrátím a více prozkoumám zdejší okolí. Na druhý den jsem si objednala share transport a vyrazila do Berastagi. O tom více v dalším článku.

Bukit Lawang všem doporučuji, nejezdí sem tolik turistů, budete mít pocit, že místo objevujete a podpoříte místní lidi, kteří to neskutečně potřebují. Pokud máte rádi přírodu, nebudete litovat.

 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.