Indonésie - Berastagi a stratovulkán Sibayak

Před pěti lety jsem navštívila v Indonésii sopku Kawah Ijen a stratovulkán Sibayak mi ji lehce připomínal. A proto se stal mou další zastávkou na Sumatře. Ubytovala jsem se v horském městě Berastagi. Protože jsem cestovala sama, opět jsem využila share transport, k mému překvapení se stejným řidičem, který mě vezl do Bukit Lawang. Uměl anglicky a tak jsme si osmihodinovou cestu společně užili a bavili se o tom, jak fungují věci u nás a jak u nich. Když cestuje člověk sám, má možnost poznat více místní kulturu a zvyky. Lidé si s vámi více povídají, jsou zvědaví a já také. Nedávno mi přítel říkal, že až nepříjemně vyzpovídávám cizí lidi, já mu oponovala, že je chci více poznat. A že je zajímavé, jací ty Češi jsou, co je trápí, co dělají, jaké mají sny. Pracuji v marketingu, a aby člověk nestřílel slepými, potřebuje znát ty, na které tu reklamu cílí, byl můj argument. Ale když píšu tento článek, uvědomuji si, že takhle mě vlastně vyzpovídávají Asiati při mém cestování a já to od nich chytla. Jasně, stručně bez omáčky a pak to působí jako výslech.

Ale zpět k dalšímu místu. Stratovulkán Sibayak leží pár kilometrů od krásného horského městečka Berastagi, ve kterém žijí lidé z kmene Karo Batak. A je to vidět i na místní architektuře, pozorování místních domů nebralo konce.

P4029743

P4029746

P4029747

P4029751

P4029752

Šla jsem se projít po městě, najíst k místním muslimům, kteří ve své skromné restauraci snad turistu nikdy nepřivítali. Škoda, že neuměli anglicky. I tak to stálo za to, vynahradili jsme si to úsměvy a posunky.

Hned na druhý den jsem si naplánovala výšlap na Sibayak. Nejlepší je východ slunce, později je vrchol zahalen mraky. Doufala jsem, že na místě potkám turisty a na výlet půjdeme společně, ale zase jsem smůlu. Byl pátek večer a já řešila, jak se tam nejlépe dostat. Doprava autem pro jednu turistku moc drahá, půjčit si skútra a vylézt na stratovulkán sama ženská po tmě, pro mě moc odvážné. Jediná možnost najít guida, který má motorku a dojede tam se mnou. No nechtělo se moc nikomu. Cesta strmá, na motorce ve dvou trochu nebezpečné prý. A tak jsme se dohodli, že ty horší úseky půjdu pěšky. A tak to bylo. Dojeli jsme ke stratovulkánu, zaparkovali motorku a pomalu začali stoupat pěšky oba dva. Přičemž se mi můj guide svěřil, že má nemocnou nohu a tak jsme šli hodně pomalu. Po cestě jsem zjistila, že jít v sobotu ráno na východ slunce jsem mohla i sama. Na stratovulkánu za vůně síry stanovali na různých místech studenti z Medanu, kteří se rozhodli zde strávit celý víkend. Samozřejmě žádosti o společné foto nebrali konce a všichni byli neuvěřitelně milý. Byla jsem atrakce. Jen počasí nám nepřálo, mraky byly i při východu a tak mám další důvod se na toto krásné místo vrátit ještě jednou.

P4029731

P4029730

P4029710

DSC_0043_1

V Berastagi jsem byla jen jeden jediný den, chtěla jsem tam zůstat déle, ale pár místních mě poslalo zase na další krásné místo a mě zbývalo se rozhodnout, zda ho obětuji nebo si svůj pobyt v Berastagi zkrátím. Okolí Berastagi je krásné, najdete tu více treků krásnou přírodou a třešničkou na dortu jsou místní horké prameny. O tuto krásu jsem se nechala dobrovolně připravit a vyrazila na další nádherné místo.  

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.